Když

Pepa Nos / O. Fišer

        Emi            D            G 
1.Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
      C             D           G 
  ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
         Emi        D            G 
  když, podezírán, pevně v sebe věříš,
        C             D            G  (Hmi  C  D  G) 
  však neviníš svých soků z bezpráví.             
2.Když umíš čekat beze mdloby,
  lží obtáčen jsa, neupadat v lež,
  když, záštím oblit, sám jsi beze zloby,
  slov ctnostných nadarmo však nebereš.
3.Když umíš snít, a nepodlehnout snění,
  když hloubat znáš, a dovedeš přec' žít,
  když proti triumfu i ponížení
  jak proti svůdcům společným jsi kryt.
4.Když nezoufáš, nechť poctivá tvá slova
  jsou kroucena, by úskok z nich se stal,
  když hroutí se tvé postavení a znova
  jako dělník lopotíš se dál.
5.Když spočítat znáš hromadu svých zisků
  a na jediný hod vše riskovat,
  zas po prohře se vracet k východisku
  a nezavzdechnout nad hořem svých ztrát.
6.Když přinutit znáš srdce své i čivy,
  by s tebou vytrvaly nejvěrněji,
  ač tep i pohyb uniká ti živý
  a jen tvá vůle káže: vytrvej!
7.Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
  když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
  když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
  a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král.
8.Když řekneš svými vteřinami všemi:
  mně, čase, jak bych závodník byl, služ,
  pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi,
  a, co je víc, pak, synu můj, jsi muž!