Setkání s A. S. Puškinem

Jarek Nohavica/Bulat Okudžava

                Ami         E7                      Ami 
1.Co bylo, je pryč jednou provždy, a stesky jsou k ničemu,
                C          G               C 
  každá epocha má vlastní kulisy, herce i kus
        A7      Dmi       G                   Ami 
  /: a líto mi je, že už nikdy se nepotkám s Puškinem,
                E7                           Ami 
  nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus. :/
2.Dnes už nechodíme, jak zastara bosáci, naboso,
  řvou motory aut, my z oken sčítáme galaxie
  /: a líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři
  a nebudou víc, nebudou, a to líto mi je. :/
3.Před tebou se skláním, má bezbřehá epocho poznání,
  a vzdávám ti hold, lidský rozume nad rozumem,
  /: a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
  a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem. :/
4.Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů,
  náš boj za to stál, my máme vše, za co šli jsme se bít
  /: a líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru
  a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství. :/
5.Co bylo, je pryč, vyjdu ven na špacír, koukám: noc je tu,
  vtom zničehonic vedle arbatských vrat u vody
  /: stojí drožkář a kůň, a pan Puškin jde po prázdném prospektu,
  já krk za to dám, zítra že se něco přihodí ... :/