Pro malou Lenku

Jarek Nohavica

   Ami                  D7       G           G/F#  Emi 
1.Jak mi tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru,
   Ami           D7            G 
  víru, ztrácím víru, a to mě míchá,
   Ami                   D7             G    G/F#    Emi 
  minomety reflektorů střílí, jsem malým terčem na bitevním poli,
              Ami           D7            G 
  kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá.
   Ami                     D7 
R:Rána jsou smutnější než večer,
               G     G/F#   Emi 
  z rozbitého nosu krev mi teče,
           Ami  D7          G 
  na čísle 56 109 nikdo to nebere,
   Ami                     D7 
  rána jsou smutnější než večer,
              G       G/F#    Emi 
  na hrachu klečet, klečet, klečet,
  Ami                  D7            G 
  opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek.
   Ami       D7       G            G/F#          Emi 
  Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,
       Ami                   D7                   G 
  dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají:
         Ami  D7  G  Emi  Ami  D7  G  Ami  D7  G  Emi  Ami  D7  G 
  tú tú tú .. .                                                 
2.Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady,
  vaše vnady mě nebaví a trošku baví,
  sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla,
  píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.
3.Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky
  a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,
  až umřem, říkej, žes' nás měla, to pro tebe skládáme tyhle sloky,
  na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde.
R:Rána jsou smutnější než večer,
  z rozbitého nosu krev nám teče,
  na čísle 56 109 nikdo to nebere,
  rána jsou smutnější než večer,
  na hrachu klečet, klečet, klečet,
  opustil nás náš děd Vševěd a zas je úterek.
  Jak se vám vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,
  dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny nám hrají:
  tú tú tú ...