Martina

Jarek Nohavica/Karel Kryl

              C 
1.Na stole chléb a květina,
              Ami                  G 
  v kuchyni stojí Martina a smaží ryby,
             Dmi 
  přišel mi pásek zdaleka
            G                          C  Dmi  G 
  a na něm píseň člověka, který mi chybí.      
2.Cop jeho veršů rozplétám,
  zpívá mi o tom, proč je tam a proč ne tady,
  a někde dole pod slovy
  je ukryt akord mollový, a to mi vadí.
3.Dvacet let prošlo jako nic
  a on, jenž jezdil na koni, byl z koně shozen,
  vidím ho, jak jde za lesy,
  v maršálské torně nese si kyselý hrozen.
4.Vlkem je člověk člověku
  a zvony našich útěků varovně zvoní,
  to když se snáší hrozná tma
  chlap svoji hvězdu poznat má a rvát se pro ni.
      F              G            C            Ami 
R:Je to jen dvě stě kilometrů, a možná ještě blíže,
      Dmi         G            C  C7 
  a zbývá už jen duše k proclení, 
      F          G         C        Ami 
  na politickém barometru setrvalá níže,
     Dmi          G           C 
  a dokud trvá, svět se nezmění.
5.Dáti si sbohem s Martinou
  a pak se vydat za jinou, žil bych si v klidu,
  kašlal bych na ostnatý drát
  a nemusel bych poslouchat dělnickou třídu.
6.Zabořen v plyši Toyoty,
  vietnamky dal bych za boty koupené v Linci,
  smál bych se z Prahy relacím
  o tom, jak mě tam podplácí jidášskou mincí.
7.A k pátku bych si vyrazil
  tam, co se říká "Nacht-asyl", srovnat si faldy,
  kolt k celníkovu úžasu
  nosil bych nízko u pasu po vzoru Waldy.
8.Ve spolku místních kurtizán
  stal by se ze mne partyzán protestních songů,
  řešil bych problém naděje,
  zpíval o tom, jak špatně je v Grónsku či Kongu.
      F              G            C 
*:Je to jen dvě stě kilometrů, a možná ještě blíže ...