Krajina po bitvě

Jarek Nohavica

   Ami                          Emi 
1.Míříme na sebe, míříme já a ty,
   Ami                                 C 
  ticho je kolem, jen pes štěká za vraty,
   Emi                 Ami 
  na louce leží mrtví motýli,
   F         G    E7 
  padá déšť do esšálků,
     Dmi                     Ami 
  jsme poslední dva, kteří přežili
   E7              Ami    Emi7  Ami  Emi 
  tuhletu dlouhou válku, hm.         
2.Míříme na sebe, míříme já a ty,
  v uších nám ještě zní vybuchlé granáty
  a smrtka s kosou dělá resumé,
  prochází se v bílé róbě,
  no a my dva teď tady ležíme
  v zákopech proti sobě, ho hó hó.
3.Míříme na sebe, míříme já a ty,
  oba jsme utekli hrobníkům z lopaty,
  ve stovkách velikánských útoků
  štěstí nám oběma přálo,
  a teď nás dělí jenom sto kroků
  a je to moc, či málo?
4.Myslíme na sebe, myslíme já a ty,
  co včera platilo, dneska už neplatí,
  však ještě hrůza visí nad krajem,
  těžké je mít se rádi,
  když jsme si postříleli navzájem
  své nejlepší kamarády, ho hó hó.
5.Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic,
  vzdych krví prosycen dýcháme z plných plic,
  pach smrti pod kůží je zarytý,
  končí se dějství prvé,
  ještě nám tady zbývá k prolití
  dvakrát šest litrů krve, ho hó hó.
6.Míříme na sebe, míříme já a ty,
  ospalí, žízniví, hladoví, vousatí,
  nebe se šeří, už se blíží noc,
  oči jsou těžké jako kámen,
  ach, koho žádat o radu a o pomoc,
  když oba usínáme, hm.
7.A tak míříme na sebe, míříme já a ty,
  padají hvězdy, obzor je hvězdnatý,
  pod jedním nebem oba ležíme,
  hřejivá je náruč matky Země,
  /: a jak tak spíme, oba ve snu kráčíme:
  já k tobě, a ty ke mně ... :/
  5'. Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic,
  vzdych krví prosycen dýcháme z plných plic,
  můj mundúr sedmnáct má knoflíků,
  osmnáctý je utržený,
  vidět to hejtman, dělá rotyku,
  hejtman už ale není, hm.