Kosatá a Zubatá

Jarek Nohavica

     Ami                             Dmi     E7     Ami 
1.Nevím už vážně, kde to bylo, kam jsem to vlastně zašel,
                                 Dmi  E7    Ami 
  v ulici světlo nesvítilo, noc měla černý kašel,
       Dmi                      E7                   Ami 
  a v té tmě, horší nežli v pytli, v kterém se topí koťata,
      Dmi                  E7                      Ami 
  mě náhle kolem krku chytly dvě holky - Kosatá a Zubatá.
2.Proč prý jste, pane, tolik smuten, co když vám srdce pukne,
  smály se jako pominuté a kasaly si sukně,
  každá mě z jedný strany rafla, měly v tom jistě praxi,
  že prý si spolu vyjdem na flám, a už volaly taxi.
3.Všecky ty knajpy, kde jsme byli, mi vypadly už z paměti,
  když z poslední nás vyhodili, tak bylo nějak po třetí,
  bydlely až na kraji města a postel měly s nebesy,
  řek' jsem jim: kdybych ráno nevstal, tak ať se teda neděsí.
4.Jedna se ke mně vmáčkla zleva, no, a ta druhá zprava,
  že ať si pospím, jim to neva, jen blbej ráno vstává,
  jak jsem se vzbudil, nemám páru, rolety byly dole,
  na zemi zbytky kaviáru a plno vodky kolem.
5.Cítil jsem divnou bolest v hrudi, jak bych měl ránu sečnou
  a ve hlavě mi tikal budík natažený na nekonečno
  a tikal tik-tak na dvě doby jak ministranti v kostele,
  v kuchyni někdo myl nádobí, a tak mi začla neděle.