Jen mě nelituj

Jarek Nohavica

   Emi             Ami      D7 
1.Jen mě nelituj, neklepej na mé dveře
       G             H7 
  s chryzantémou v dlani,
    Ami   D7       G 
  hra na litování končí v prvním tahu,
            Hmi         Ami 
  neplivej lásku na podlahu,
            D                   Emi 
  nestůj mi u bytu, jen mě nelituj.
   Ami       D7             G            D/F# 
  Ta slova jsou jen guláš dvakrát přihřívaný,
  Ami      D7            G 
  a to mě nezachrání, a to mi nepomůže,
         Hmi            Ami 
  a tak nesvlíkej mě z kůže,
         D             G 
  celý zvědavý, celý zvědavý,
        D/F#       Emi       Ami 
  jak vlastně vypadá takový malý pohřeb,
                D7            G 
  na který si člověk sám nastřádá.
                    G                   D 
R:Jó, kdybych byl vrabec, sezobal bych zrní
         Emi        C       G 
  všem ptákům, co v okolí jsou,
                   Ami               D 
  srdce měl bych slabé a žaloudeček plný
     C             G 
  a duši rozčepýřenou.
R:Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
  od domu k domu do všech světových stran,
  a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
  a co píše tamten pán.
   Ami              C 
*:Jó, kdybych byl, žil bych si, žil,
      G               D/F# 
  a šťastný bych byl jako pytel blech,
       Ami                 D7           G 
  ale já jsem, co jsem, a nevěřím lítostem.
2.Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
  mám ještě dvacet sedm zubů,
  nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
  koukni se na racka, jak vzlétl
  směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
  Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
  slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
  a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
  stojím na prahu a koukám: velká paráda,
  z mých dveří vychází pohřeb,
  na který jsem si sám nastřádal.
R:Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
  a střemhlav padal dolů jako archanděl
  a na severní straně nejvyšší hory světa
  bych svoje tajné hnízdo měl.
R:Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
  purkmistry a pány ze sna budil bych,
  a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
  a k ránu bych pak ztich'.