Já neumím

Jarek Nohavica

   G                     C   G 
1.Já neumím psát velkou poezii,
   Emi       Hmi      C         G 
  daktylský hexametr není můj svět,
   Emi                       D 
  mám jeden starý svetr, v kterém žiji
          G  Ami  D7 
  už moc let .    
2.Pan Havlíček, než umřel na souchotě,
  učil mne velkou českou abecedu,
  a tak se poflakuju po životě,
  jak dovedu.
             G                   Ami       D7 
R:Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,
           G                 Ami    D7 
  boty si nepucuju a hřeben nemiluju,
            G                  Ami    D7 
  sám sebe povoluju, sám sebe zakazuju,
          G          Ami       D7 
  ničeho nelituju, -ju, -ju, -ju ...
3.Jsem voják, který nemá ani frčku,
  vojín, co běží vždycky v první řadě,
  chrání mě jenom úzký kmínek smrčku
  v kanonádě.
4.S četaři absolventy hraju pokra,
  ale když přijde na lámání chleba,
  je jejich obuv suchá, moje mokrá,
  jak je třeba.
R:Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,
  boty si nepucuju a hřeben nemiluju,
  sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju ...