Fénix

Nezmaři

    G          D/F#          C           G 
1.Vlak smutně zahoukal, čas do klusu se dává,
  Ami7                 D         D7 
  osud se rozběhnul a já to nevěděl,
   G           D           C          G 
  marně jsem v okně čekal na volání "sláva!",
        Ami7                   D9      D7 
  v nádražním bufetu pak jsem sám poseděl.
       G                D           Emi 
R:Posílám ti pozdrav z dálky bláznivý
  C       Hmi            Ami7  D7 
  a můj stín o tebe zakopává,  
           G                D        Emi  A7 
  jsem tu sám, nad hlavou mraky šedivý,   
     C          D7             G 
  a bůhví, jestli se vrátím k vám.
2.Mládí se zdá jak sluncem prozářený ráno,
  sem-tam bouřka, ale to už k věci náleží,
  a nikdo neví, že je v předpovědi psáno,
  že se i před večerem někdy sešeří.
R:3. Já přesto věřím, co v moudrých knihách bývá,
  i to, že naděje naposled umírá,
  a že se ten, kdo v duši spáleniště mívá,
  ze svého popela jak Fénix posbírá.