Sponky

Nedvědi

    G 
1.Snad ses mi zdála, písničko krásná,
                          D7 
  do spánku zněl mi tvůj tón,
  až ráno proud vlasů a mír našich hlasů
                        G 
  a v koupelně vůně a shon.
2.Mě přesvědčil vážně, že jsi, a jen z bázně
  se člověk bojí skutečnejch rán,
  hvězdy když zhasnou, vzpomínku krásnou
  smaže světlo, když přijde k nám.
           C 
R:Ale ty skutečná jsi, dotknout se tě můžu,
                   G 
  a tak začíná mi pěknej den,
   F 
  na tvářích se slunce snaží
   C                  G 
  zamalovat unavenej noční sen.
3.Na rtech mi zůstal jeden z tvých vlasů,
  směješ se a chceš mi ho vzít,
  ruku pokládáš vedle, vedle mě na stůl,
  ještě dotknout se, a už musíš jít.
4.Sbírám pár věcí, co zbylo tu po nás,
  pár sponek, vlasy budou ti vlát,
  ještě skleničky s tácem a zmuchlanej polštář,
  než vrátíš se zas, budeš se mi zdát.
R:5.=1.