Lék

Nedvědi

                 E            A       E 
1.Když duše má bloudí, neví, kudy se dát,
                   A                    E 
  uvnitř cosi mě svírá jak žízeň, jak hlad,
                          A         E 
  dlaně obracím vzhůru a nechám se vést,
                 A                E 
  jak pastýřem stádo přes kamení cest.
2.Tak když je mi nejhůř, nejsem nikdy sám,
  do jeho rukou kroky svý dám,
  a bolesti slábnou, on je síla a lék
  na moji slabost, pláč a vztek.
3.Ale když všechno se daří, v duši kvete mi sad
  a štěstí jen hoří, pryč žízeň je, hlad,
  tak z cesty svý scházím, chci stačit si sám,
  na jeho lásku zapomínám.