Hrad

Nedvědi

       E 
1.Ráno otevřel jsem okno ven, tak bílej den,
          A                   E 
  že jen nevěstu, a moh' se brát,
  na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven
       F#                    H 
  jak nad Vltavou Pražskej hrad,
           E 
  ráno je naděje, co neumírá před polednem,
        A                 G#
  když do oběda nevyjdeš ven,
             A                    E 
  jukneš se na teploměr nálady a podle pole
     H               E 
  s novinama začneš den.
                   A 
R:Co člověk nemá, má, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,
                  E 
  co může nedat, dá, rovinu hledá na rovině plání,
                        H 
  jak smířit radost i stesk, a Boha na nebi, hej, hej,
                       E 
  když se mu u srdce blejská.
2.Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,
  že jen nevěstu, a do pekla moh',
  tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,
  co vrší se jak v létě stoh,
  moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,
  do oběda času dost,
  jak z jinýho století, jak vnucenej sen
  si připadáš, jak špatnej host.
R:R: