Sbohem, lásko

Waldemar Matuška / Hughes Aufray

            C    F      G        C  F  G 
1.Ať bylo mně i jí tak šestnáct let,   
          C        Ami       D7  G7 
  zeleným údolím jsem si ji ved',
         C         C7              F         Fmi 
  byla krásná, to vím, a já měl strach, jak říct,
             C         G7              C   F  C 
  když na řasách slzu má velkou jako hrách.   
    C7     F              Dmi          Emi        Ami 
R:Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid,
           Dmi          G7       C         C7 
  žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý,
         F             Dmi        Emi      Ami 
  já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát,
          Dmi      G7           C      F      C 
  nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
2.A tak šel čas, a já se toulám dál,
  v kolika údolích jsem takhle stál,
  hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč,
  bůhví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.
R:Rec: Já nevím, kde se to v člověku bere - ten neklid, co ho tahá
  z místa na místo, co ho nenechá, aby byl sám se sebou
  spokojený jako většina ostatních, aby se usadil, aby dělal
  jenom to, co se má, a říkal jenom to, co se od něj čeká, já
  prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt.