Honec krav

Rudolf Cortés / Waldemar Matuška

      Ami                    C 
1.Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,
       Ami                      C 
  den temný byl a ševelil dech větru v stéblech trav,
      Ami                        C            Ami 
  tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,
          F                         Ami 
  když z rozervaných oblaků viděl stádo krav se hnát.
      Ami  C          Ami      F               Ami 
R:/: Jipijaej, jipijajou, to přízraky táhnou tmou. :/
2.Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé
  a na bocích mu plápolaly cejchy řeřavé,
  oblohou se neslo jeho kopyt dunění
  a za ním jeli honci až k smrti znavení.
R:3. Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak
  a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak,
  proudy potu máčely jim tvář i košili
  a oblohou se nesl jejich jekot kvílivý.
R:4. Tu jeden honec zastavil a pravil:"Pozor dej,
  svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,
  bys' nemusel pak po smrti se věky věků štvát
  a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát."
R:R: