Podkova

Petr Lutka

     G 
1.V sádře hlavu mám, proč, teď svěřím vám,
   D                         Emi 
  podkova, prý pro štěstí, spadla a, to neštěstí,
      G       F     G 
  já pod ní právě stál.
2.Hlava bolavá, trochu děravá,
  v sádře celá zalitá, neholená, nemytá,
  je zlá a taky nezdárná.
   D                   Emi 
R:Jak železo udeřilo, tak v ní něco přeskočilo,
   D                      Emi 
  že se zcela vykouřilo jméno dívky mé,
  D                       Emi 
  ať ji trápím sebevíce, mlčí jako zpovědnice,
     G           D         G 
  vzpomenout si ne a ne a ne.
3.Se srdcem raněným, mozkem zazděným
  střídám města ulice a každé pěkné mladice
  se ptám, zda jsem její elegán.
R:"Mohl byste jím snad býti, musíme to promysliti,
  to byste však nesměl míti hlavu sádrovou,
  můj chlapec má hnědé vlasy, černé oči plné krásy,
  a vy jenom kouli gypsovou."
4.Teďka, když to vím, závěr učiním:
  na podkovu, šťastnou věc, věří jenom pitomec
       G           D       G  C     D  G 
  jak já, jak byl já, jak já,  jak já.