Dívčí válka

Karel Kryl

      Dmi               A 
1.Na pahorku mezi lány suchá lípa ční,
                           Dmi 
  pod ní Vlasta kuje plány emancipační,
                             Gmi 
  dlabat lžíce z kmene lípy se jí protiví,
    A                                 Dmi(D) 
  řeže luky, strouhá šípy, plete tětivy.
2.Na pahorku blíže bučí cestou k Zbirohu
  kníže Ctirad Šárku učí foukat do rohu,
  a že nedbal na ledviny kníže zhýralý,
  přihnul sobě medoviny, troubí "halali".
    D                           A 
R:Družina necvičí pořadovou, chrápe opilá,
                               D          D7 
  dívčina na blůzu dvojřadovou oči sklopila,
   G 
  rozepla první i druhou řadu,
     D 
  v touze plá, je veta po Ctiradu,
   A 
  za tepla upletla velezradu
   D      G   D  A 
  Šárka ztepilá. 
3.Mezitím, co staré panny řinčí ve křoví,
  žvýká Ctirad vyčerpaný bůček vepřový,
  po poledním hodování bradu omyje,
  věnuje se studování anatomie.
4.Vraždí dívky, vraždí lovce spící v bezpečí,
  Ctirad zatím na křídlovce troubí ke zteči,
  a když dojde s aprobací po pohrudnici,
  tu ho Vlasta kyjem bací přes makovici.
R:Obdržel, o co si koledoval, Ctirad-dětina,
  bohužel do rohu vytruboval, což je blbina,
  vladyka podlehl sebeklamu,
  muzika pomoci nemohla mu,
  babyka na hrobě vyrostla mu
  blíže Děvína.
5.Zpola opřen o podušku nafukovací,
  usilovně cucám tužku propisovací,
  pokročilá hodina je u vodojemu,
  a já sedím u Dunaje, píšu poemu.
6.O Ctiradu hloubám vleže, hloubám u vína,
  nade mnou se tyčí věže hradu Děvína,
  do čela se vryla vráska melancholie,
  při myšlence na Jiráska mizerně mi je.
R:Zhouba je, když někdo pod Děvínem vzpouru uplete,
  nedbaje, že, oděn hermelínem, bací knížete,
  k tomu pak, když slovo zrada padne,
  komupak tu něco nenapadne,
  inu tak: nic není nezávadné,
  co si přečtete.
7.Někdy zcela bez přípravy bouře mihne se,
  je-li člověk prozíravý, chytře vyhne se,
  a že nerad tančím z řady, bdělý ve snění,
  zašel jsem si na úřady pro vobjasnění.
8.Usedl jsem na stůl, taje tvůrčí bolesti,
  polohlasem předčítaje Staré pověsti,
  úřednice odložila dráty pletací,
  načež mne pak oblažila interpretací.
R:Učím se, podoben Ctiradovi, autocenzuře,
  bojím se, až se to stará doví, bude nejhůře,
  z obavy, že je to vlastizrada,
  zabaví mou báseň na Ctirada,
  sama ví, co je to dobrá rada
  v literatuře.