Song propuštěného aparátníka

Ivo Jahelka

  D             G       D     C     G     A  D 
1.Utrpěl jsem krutou ztrátu, těžký je můj os ud,
   A               D   G     C    G        D  G 
  neb' už nejsem v aparátu, jako byl jsem dos ud,
    Ami            H7             Emi      H7 
  dvacet let jsem věrně sloužil proletariátu,
  Emi          D                G    D  A  D 
  a včera se smutně ploužil ze sekretariát u.
2.Kam já jenom, ubohý, se kádrově teď včlením,
  bez vedoucí úlohy se život rychle mění
  a ten, kdo mi lezl včera do zadku jak pako,
  s úsměvem dnes za večera do téhož mě nakop'.
   Hmi        F#mi        G            F#mi
R:Jako zlato bez karátu jsem bez svého aparátu,
  Hmi  A   D   G   D            A   D 
  apar át, aparát, už není můj kamarád.
3.Že prý nejsem řádně vzdělán a pro jevy mumlu,
  tak z toho si houby dělám já, absolvent VUMLu,
  ke klasikům do učení, tam jsou věci skryty,
  a krizové poučení nad všechny maturity.
4.Že zdravotně z toho trop jsem, marně hlásím vládám,
  už je konec se SANOPZem, na Bulovce strádám,
  naše prý se rovnat může zdravotnictví světu:
  na pokoji osm lůžek, a nás deset je tu.
R:Kdo se o mě postará tu, když už nejsem v aparátu,
  aparát, aparát, zase bych tam šlapal rád.
5.Co můj obchod separátní s dovozovým žvancem,
  kam jsem jako aparátník chodil s velkým rancem,
  copak můžu brát to s klidem: místo kentky marska,
  k tomu ňákej inteligent jí můj sýr ze Švýcarska.
6.Měl jsem Tatru 613, předtím šetstettrojku,
  dneska už je všechno jináč, čert vem pěrestrojku,
  fajn bylo bez revoluce i bez demonstrací,
  nakonec snad budu nucen živiti se prací.
R:Jak k hranicím ostny drátu patřil jsem já k aparátu,
  aparát, aparát, kde teď budu spát a brát?