Balada zimní o smutném osudu zdomácnělého divočáka

Ivo Jahelka
   Ami       G     Hmi         F#mi
1.Na horské boudě tam, co je Kvilda,
    G   D     G    D   C        E 
  pracoval v kotelně mladý muž Vilda,
   Ami     G    Hmi       F#mi
  veselou myslí oplýval stále,
   G    D   G     D   Bb       A  A7 
  žertíky, legrácky, no a tak dále,
   D                 C 
  ze všeho nejradši měl ale sázku,
   G              D    A 
  sázel s kýmkoli o cokoli,
   D                   G       F#mi
  jednu tu sázku bych měl na ukázku,
   G                   A     D 
  dál ať už promluví protokoly.
2.Vilda byl známý lyžařský koumes,
  trénoval pod lesem, měl už tam svou mez,
  přesvědčen o svém lyžařském umu
  vsadil se s kuchařem u láhve rumu,
  že klidně naučí lyžovat Vaška,
  stanovil si tak cíl velmi smělý,
  možná vám připadá to jako fraška -
  - Vašek byl divočák zdomácnělý.
3.Posílil Vilda na výhru šance,
  zhotovil sněžnice pro Vaška-kance,
  a když měl přes den v kotelně topit,
  vymýšlel vázání pro úchyt kopyt.
  Za týden na kopec ved' Vilda kňoura,
  lyže mu k paznehtům připevnil hned,
  nic platná nebyla kňourovi vzpoura,
  proti své vůli byl postrčen vpřed.
4.O kousek níže právě v tu chvíli
  přijížděl po cestě trabantík bílý,
  v něm, značně lízlí, se vsedě-vkleče
  vraceli myslivci z poslední leče,
  vesele smáli se pomezi doušky,
  že domů nepůjdou, pěli v triu,
  ztichli tam sto metrů vod staré soušky,
  mysleli, že už jsou v deliriu.
5.Co se to řítí proti nim z Hamru,
  Stenmark to nebude, ani Franz Klammerů,
  kdo to kdy viděl na týhle trase,
  na lyžích z kopce jet divoký prase?
  Stojeden kilogram hmotnosti kňoura
  srazil se s trabantam jak tvrdá pěst,
  modřiny, boule a ve dveřích ďoura,
  tak Vaškův poslední skončil se sjezd.
   G            A        D          G  D 
R:Vilda sezval kamarády na vepřové hod y,
   F#mi         Hmi        G       A     D 
  soud mu určil osm tisíc na náhradu škody.