Balada paternitní

Ivo Jahelka

   C                    Dmi       G 
1.Žalovala jednou Vénu Šafářovic Katka,
                F          G          C 
  že výhradně kvůli němu svobodná je matka,
   Bb                     F           C 
  tak zasedli u zdejšího soudu proti sobě
     D7                       G 
  k rozhodnutí, zdali Véna zplodil ono robě.
2.Vypověděl Véna, že si na procházku vyšel,
  když vo pomoc zavolání tam vod řeky slyšel,
  ejhle, ona - žalobkyně ve vodě se mrská,
  napolovic utonulá a žabinec prská.
   F           C       G              C 
R:Nebezpečný množení, komplimenty, sklenky,
      F           C                  G  C 
  v tváři úsměv zkožení, alimenty, plenky.
3.Nezaváhal Véna, ihned do živlu se vrhnul,
  nedopustil, aby dívku pod vodu proud strhnul,
  na břeh ji pak rychle vytáh' na pokraji svých sil,
  dýcháním z úst do pusy pak k životu ji křísil.
4.Ona prej mu děkovala za záchranu vděčně
  a nabídla, že by mohli sušit se společně,
  že to všechno takhle skončí, nemohl prej tušit,
  když společně odcházeli k ní si šaty sušit.
R:5. V garsonce pak poseděli u lahvičky vodky,
  čekajíce, než Vénovi uschnou svršky, spodky,
  alkohol, ten, jak je známo, správně vztahy zpevní,
  v posteli pak rozproudil i ztuhlý oběh krevní.
6."Že jsem Katku z vody vytáh', sama nejlíp to ví,
  život jsem jí zachránil a daroval i nový,
  a teď jí mám ještě platit, no to se teda divím,"
  rozčílil se Véna v síni hněvem spravedlivým.
R:7. Soudce na něj zpoza stolu pohlédnul skrz brýle
  a povídá, že je třeba rozlišit ty chvíle:
  "Poprvní jste vytáhnul včas, silná byla vůle,
  podruhý jste vytáh' pozdě k vaší velký smůle!"