Balada o zahradním pychu

Ivo Jahelka

     D      G         A       D 
1.V zahradě u Buzků stála hrušeň
  F#dim     Emi      D         A 
  a v její koruně, značně vzrušen,
  C          G      D 
  ukryt byl majitel Eda,
   E                   A 
  číhal tam v pozici zvěda.
2.Noc byla truchlivá černá vdova,
  číhal na souseda dneska znova,
  až půjde hrušky mu loupit,
  chtěl do té fušky mu vstoupit.
   D             A         D 
R:Dušku, Dušku, neber tu hrušku,
   G        A          D          G 
  jestli ji ukradneš, moc špatně dopadneš,
   D      Hmi    A           D 
  Dušku, Dušku, nech tu hrušku!
   F#                 H 
*:Na hlavě punčochu svý ženy Maruny,
   E                   A 
  vopřen vo rozsochu, na kuráž dva rumy,
    G                 D 
  bděl jako ponocný pro ten pych ovocný
  A                  D            A   D  A  D 
  a zloděj zlodějská ať si moc nevejská.    
3.Soused se jmenoval René Dušek,
  každý rok snědl mu pěkných hrušek,
  protože koruna stromu
  sahala až k jeho domu.
4.Žebřík si přistavil na svým dvoře,
  za chvíli už trhal až nahoře,
  česáčkem ovoce česal
  a samou radostí plesal.
R:*: Ten večer pro krádež byl jako stvořený,
  tak si řek': dobrá, jdeš, žebřík měl opřený,
  napnuly se mu šle, když lezl na šprušle
  s česáčkem pod paždí tak, jako pokaždý.
5.Když Dušek v koruně dosáh' cíle,
  tak přišla Edova pravá chvíle,
  maskován na něho vybaf': bubu,
  což byla ovšem ta chyba.
6.Dušek se vyděsil, dolů žuchnul,
  předtím však česáčkem Edu buchnul,
  ten slítnul jak zralá hruška,
  trefil se přímo na Duška.
R:*: Jakpak to dopadlo, to je fakt k nevíře,
  zvedaj' se za madlo v pokoji na chíře,
  čeká je souzení a velké soužení,
  hrušky jsou v kompostu, pámbu jim pomoz tu!