Balada o úplatku

Ivo Jahelka

   D         F#       Hmi    G 
1.Poslyšte, ševci i dřevorubci,
   D       A         C       D 
  baladu truchlivou vo korupci,
   A         D      G      D 
  vo jednom dědovi-zemědělci,
   A                  D   A   D 
  co s kozou rady už nevěděl si,
   A                 D 
  bydlel na samotě, měl slámu na botě
  A               G             D 
  a koza nežrala vod čtvrtka k sobotě,
   A                D 
  zoufalý penzista řek' si, že dojista
   E                        A 
  radu mu musí dát internista.
2.Že není ve městě veterina,
  požádá doktora Severína,
  ráno, když umyl si z očí spaní,
  vyrazil do města s močí ranní,
  gatě dal na kšandy a nikoliv ze švandy
  nalil tu kozí moč do láhve vod brandy,
  zárodky potvůrek najde v ní doktůrek,
  myslel si upřímně děda z Hůrek.
3.V čekárně doktora Severína
  angína, průjem a vedle rýma,
  lékaři i sestře Amálii
  líčí děd tu kozí patálii,
  by svou řeč podpořil, v tašku se ponořil
  a vytáh' tu láhev, vo níž jsem hovořil,
  než začal myšlenku, s receptem byl venku,
  vše bylo hotovo za chvilenku.
4.Tu láhev ze stolu už ze zvyku
  schoval si pan doktor do šuplíku,
  až půjde po práci pro hovězí,
  řezníka uplatí, v tom to vězí,
  když přišel do masny, tak bylo vše jasný,
  láhev tam zanechal, no řekněte, copak s ní,
  řezník, ten, člověče, vypije, co teče,
  ať je to po ránu a nebo večer.
5.Sotva však udělat krůček stačil,
  tak řezník, co právě bůček svačil,
  dostal chuť na doušek, svatá pravda,
  rozhod' se, že si z té láhve zavdá,
  polknul jen jeden hlt, měl z toho málem smrt,
  ze dveří vyrazil a hnal se jako chrt,
  napřáh' se vodshora a praštil doktora,
  ten na zem upadnul jak brambora.
6.Řezníku, co byl tak zkorumpován,
  musel být žaludek vypumpován,
  i chudák doktůrek měl toho dost,
  vodvezen byl pak na pohotovost,
  při hlavním líčení oba dva sklíčení
  byli převelice, k base prý klíč není,
  a koza ve chlívku žrala i polívku
  A                D        A  D 
  a děda radostně zased' k pívku.