Tkanička

Jaroslav Hutka

   C       G       C   G  C 
1.Ležela tkanička na ulic i.
                     F        G 
  Řekni: kdo takové věci ztrácí?
   F         Dmi      Emi      Ami 
  Podivnej charakter musel to být,
    Dmi     C         G        C 
  kdo umí tkaničku z boty ztratit.
2.Řek' jsem si: nutně ho musím potkat,
  máme si navzájem co povídat.
  On poznal tajemství, jak šťastně žít,
  vždyť umí tkaničku z boty ztratit.
3.Zkoumavě jsem se po lidech díval,
  celičký den jsem po městě bloumal.
  Kterej z vás asi tak mohl to být,
  kdo umí tkaničku z boty ztratit.
4.A lidi vykračujou prkenně,
  naoko vypadají důstojně.
  Až příliš prakticky umějí žít,
  no neuměj' tkaničku z boty ztratit.
5."Čí je ta tkanička?" tiše se ptám,
  že najdu vlastníka, už nedoufám.
  Těch lidí okolo nemůže být,
  ti neuměj' tkaničku z boty ztratit.
6.Večer byl, slunce dávno zapadlo,
  když se smutné srdce rozehřálo:
  jen jeden z lidiček mohl to být,
  ten umí tkaničku z boty ztratit.
7.Jen jeden z nás toulavou duši má,
  z ulice k ulici se potlouká.
  Malinkej cikánek musel to být,
  ten umí tkaničku z boty ztratit.
8.Tak teď, když odpověď konečně znám,
  závažný závěr tu udělám,
  že ze všech člověků má se nejlíp,
  kdo umí tkaničku z boty ztratit.