Slunečnice

Jaroslav Hutka / Bob Dylan

   G                     G7 
1.Je to všechno strašně dávno,
    C                 G 
  slunce bylo větrem milováno,
            C           G 
  těhotné slunce se jen usmívalo,
     Ami          C         D 
  a najednou tu slunečnice je.
2.V okně domu slunečnice stojí,
  barák za chvíli strhnout dají,
  jen malé děti potichu šeptají:
  k čemu tam ta slunečnice je?
3.Člověk jak slunce dobrý není,
  svý nalady jak počasí mění,
  nevšímá si střech, jde po dláždění,
  tak k čemu tam ta slunečnice je?
4.Nebe na lidi sluncem kýchá,
  sluneční rýma nám srdce zadýchá,
  očima z ulice se slunce líbat nechá,
  a proto tam ta slunečnice je.
5.Slunce neobléká šaty nedělní,
  svou nahotou morálku lidí raní,
  holky mám rád, když jsou slunci podobný,
  a proto tam ta slunečnice je.
6.Slunečnice se právem k slunci hlásí,
  svou hlavou ke slunci hází,
  a člověk si v závisti hlavu srazí,
  a proto tam ta slunečnice je.
7.Kdyby každá holka slunečnicí byla,
  to by život náš byl roztančená víla,
  ale život je šašek a blázny z lidí dělá,
  a proto tam ta slunečnice je.
8.Mám také přání, když hvězda padá:
  chci, aby ta holka byla pořád mladá,
  mladá mládím, co na lidský řeči nedá,
  a proto tam ta slunečnice je.
9.Až půjdeš z domu ráno,
  budeš mít se sluncem ujednáno,
  že štěstím pokropí tvou duši,
  a proto tam ta slunečnice je.
10.=1.