Poslední jízda

Humbuk / Kris Kristofferson

   Ami                           G 
1.Casey vtáhl do plic dech těch lidí, co jdou po schodech
       F                            E 
  tam pod zem, kde si utkal pavouk metra síť svých tras,
   Ami                         G 
  ve šlépějích stínů, jimž se mrtvolný svit zářivek
         F                                E 
  stal štítem před zoufalstvím, co jim v duších zasel mráz,
    F                         C 
  s otráveným vzduchem dýchá hořkou pachuť smrti,
              Dmi                    E 
  ten vzduch nezná vláhu deště jako nezná slunce zář,
   Ami                         G 
  Casey jde tím světem ozvěn zmírajících zvuků
     F                          E             Ami  G 
  a bezejmenných bláznů, které děsí vlastní tvář.  
    C                                       G7 
R:Slýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu nejsi,"
                                     C 
  slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a výš,"
                                        G7 
  slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, Casey,"
                                        C  E  Ami 
  slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestavíš ?" 
2.Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven,
  kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou,
  a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin,
  co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou,
  před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou,
  něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí,
  za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech
  nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí.
R:Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou,"
  slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám,"
  slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou,"
  slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."