Zlaté dny

Greenhorns

        A                     D 
1.Zbyl noci proužek tenký a stárnem, hochu, s ním,
       A                      D 
  tak dolej naše sklenky a vzpomeň zlatých dní,
       F#
  kdy rozlétly se zprávy, co zvedly celý Jih,
                                                  Hmi 
  a řeknu rád: byls' kamarád v těch dobách bouřlivých.
2.Jak v novém Eldoradu se všichni viděli,
  těm smyslům plným hladu dny zvolna míjely,
  muž v sebe zadumaný se rázem rozvířil
  a celý rok ten lidský tok jen k západu se lil.
3.Kol hrubých stezek v buši zněl halas výčepů,
  kam jezdci s drsnou duší se táhli poslepu,
  tu přišlo vzpomínání a zazněl náhle zpěv,
  zněl z plných plic, snad ještě víc, a rudě žhnula krev.
4.Když campy ještě spaly a dým jen slabě táh',
  tu zazněl dusot z dáli, kde strměl horský svah,
  šest koní rozpěněných zář lamp a prudký cval,
  to Cobb a spol. se mihnul kol a s poštou pádil dál.
5.Ty barvy zlatých polí a krása časů rán,
  ten obraz v očích bolí a nebyl malován,
  muž s klouboukem a struhou snad vyšel z rytiny
  a mnohý šat se může zdát být z dávné ciziny.
6.Zní rány od mýtiny, kde padá další kmen
  a zvoní kovadliny, vzduch sténá rozechvěn,
  a rumpál v čepech skřípe a hlučí robota,
  tam v údolí se nad poli směs vlajek třepotá.
7.Když nesmálo se štěstí, tak šlo se o kus dál,
  muž jenom sevřel pěsti a s osudem se rval,
  lví srdce měli muži, co stvořili nám zem,
  a zlatý Jih už zůstal v nich a stal se domovem.
8.Už přešla zlatá sláva a spadla opona,
  zas v campech roste tráva a div se nekoná,
  je konec dobrodružství a zestřízlivěl zrak
  a mocný buš je spoután už a přijel první vlak.