Marion Lee

Greenhorns

    C                                  G 
1.Když hodiny v nálevně odbily šest a půl,
    C                                   Ami 
  vjela četnická patrola na hospodský dvůr,
   C                                  G 
  zaprášení, znavení řeč vedli při čaji,
   C                                         Ami 
  že po stopách psance v šeru k horám spěchají,
  F             C             F         C 
  a když potom rum jim jazyk více rozvázal
  F            C             Ami 
  a měsíc jim cestu k lesům bíle ukázal,
   F         C         F            C 
  netušili, že o cíli jejich cesty ví
  F             C          Ami 
  i hostinské dcera, ta malá Marion Lee.
2.Ví moc dobře, kde se skrývá ten, co ji má rád,
  tak se s koněm vytratí a chce ho varovat,
  oči zrudlé horečkou, v ústech jak na poušti
  a jeho prst unaveně leží na spoušti,
  kde jeskyni nad údolím halí mlžný šál,
  kam se občas jenom párek dingů zatoulal,
  tam se skrývá a jeho zrak slídí v okolí
  a jeho rty šeptají:"Tos' ty, Marion Lee?"
3.Když k půlnoci měsíc lesy stříbrem posypal,
  zas patrola svoje koně popohnala v cval,
  se zlověstnou tichostí se začínal ten hon,
  pak ukázal velitel:"Hej, támhle, to je on!",
  měsíc mu stín prodlužoval na vrcholku skal
  jeho širák zahlédli a plášť, co každý znal,
  i psancova koně všichni dobře poznali,
  netušili, že tím jezdcem je Marion Lee.
4.Honička se protahuje míli za mílí,
  jezdci jedou mlčenlivě, nikdo nestřílí,
  noc je tichá, pochmurná a vlhká jako hrob,
  za živého zajatce se platí dvojnásob,
  náskok se však nezkracuje, pořád svahem dál,
  vpředu černý širák a pod ním černý plášť vlál,
  podél zátok s bažinou míli za mílí
  odvádí je od úkrytu dál Marion Lee.
5.Když se k ránu mlha s tmou začala vytrácet,
  když už každý z koní znaven k zemi klonil hřbet,
  ujížděla dívka dál už nekryta tmou,
  za ní jezdci drmolící kletbu za kletbou,
  jeden zdvihl zbraň a střelil, zrak měl jako rys
  tak se v sedle sesmekla a spadla na převis,
  sundali jí širák z očí, když dojeli k ní,
  až teď všichni poznali malou Marion Lee.
6.Od těch dob má tahle pověst v kraji trvání,
  jak převlekem dívka psanci život zachrání,
  o něm nikdo z usedlíků neslyšel už víc,
  jediné, co lidé z hor k tomu chtějí říct,
  že prý, když je úplněk, noc bílá jako den,
  objeví se jezdec v černém plášti za kopcem,
  pravdu už se asi nikdo nikdy nedoví,
  možná, že to je duch statečné Marion Lee.