Dan, zvaný "Svatý"

Greenhorns

        Dmi         F               C           Dmi 
1.Když padlo sucho na Queensland a bylo k padnutí,
                       Bb          C         A 
  sjelo pár volskejch potahů se k tůni smrdutý,
     Dmi          F                 C          A 
  a ještě k zemi nekles' prach s jazyky od bláta,
   Dmi          Bb         C         Dmi 
  pili tu vodu nevábnou muži i zvířata.
2.Pak každý z vozků proklínal to sucho do dáli,
  jen Dan, ten stranou vzteku stál, "Svatý" mu říkali,
  ten k tichosti je nabádal, prý je to boží plán,
  však dobré konce připraví svým věrným jejich pán.
3.Když občas z volských potahů některý zcepeněl,
  Danovi táhli dál a dál, prý Pánbůh nad ním bděl,
  když pak i jeho tahoun pad', Dan neznal hněv a vztek,
  jen pohled upřel do mraků a na kolena klek'.
4."Oběť vzals' mi z postrojů, vím dobře, všechno smíš,
  věřím, dalších tahounů mých že ušetříš,"
  však nazítří zas další zhas', a další, jak čas šel,
  dál útěchu svou v modlitbách nacházel Daniel.
5.Už o sedmnáct tahounů přišel za ten čas Dan,
  i pro "Svatého" zdá se to být příliš krutá daň,
  a když poslední z tahounů vedle jen těžce stál,
  ve svatých očích Danových divoký zápas vzplál.
6.A jeho ruka hněvivě nabrala k nebi směr,
  "poslední zbyl, tak si ho vem, sám je mi na prdel,"
  v tom zahřměl hrom, sjel z nebe blesk a liják bušil zem,
  a v proudech vody ležel Dan tím bleskem zasažen.