Balada o Adamovi a Evě

E.F.S.

    G                  C    D 
1.Jmenoval se Adam, v ráji žil,
  G                         D 
  a že byl stále sám, tak smutnej byl,
   G              C   D 
  Pánbůh, aby ho potěšil,
   G                    D    G  D 
  ženskou jménem Eva mu opatřil .
2.Měla modrý oči, dlouhej vlas,
  malinový rtíky a štíhlej pas,
  oděná byla, pokud vím,
  jen a pouze zeleným listem fíkovým.
3.Jak ji milej Adam uhlídal,
  dosud nepoznaným ohněm vzplál,
  chvíli spolu seděli na trávě,
  a za chvíli už byla ruka v rukávě.
  G              C 
R:Adame, Adame, teď v tom všichni lítáme,
  G                     D 
  Adame, hochu zlatej, ty jsi tomu dal,
  G              C 
  Adame, Adame, teď v tom všichni lítáme,
   G               D         G  D 
  že jsi tenkrát hloupě zaváhal .
4.Chyba byla v tom, že Evička
  měla tuze ráda jablíčka,
  že ty jabka Pánubohu trhali,
  tak je za to andělové z ráje vyhnali.
5.Do světa se Adam s Evou vydali
  a ve světě svoje štěstí hledali,
  koupili si televizi, ledničku,
  auto, chatu, kafemlejnek, žehličku.
6.Eva ale chtěla stále víc a víc,
  kožich z Túzu, hausbót, jachtu - no těpic,
  že však neměl Adam na zlaťáky důl,
  musel v práci makat jako ... já.
7.A když přišel ze šichty, chudák hoch,
  doma tolik práce, že se ztrhat moh',
  Eva jenom poroučela jako král,
  Adam žehlil, čistil okna, luxoval.
R:8. Teď s hadrem v ruce nostalgicky vzpomíná,
  jak mu bylo fajn, když byl v ráji sám,
  třeba zlatej poklad by teď za to dal,
  kdyby si zas Pánbůh Evu zpátky vzal.
R:R: