O zlaté rybce

Bratři Ebenové

    D9                  C                  G 
1.Jdu takhle po nábřeží a venku zrovna svítá,
  D9 
  a to je realita, a to je realita,
                           C                G 
  slunce se zvolna škrábe na věž svatého Víta,
  D9 
  a to je realita, a to je realita,
   F                   C                   G 
  vidím, jak u Vltavy ňákej chlap ryby chytá,
                                       D 
  najednou zlatá rybka se na udici zmítá,
  a to je realita, a to je realita.
   G             D       C        Ami7  D 
R:Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce, 
   G           D      C         Ami7  D 
  kam až jde realita, a kde je fik-, fik-,
   G            D         C         Ami7  D 
  je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce, 
   G           D      C         Ami7  D     C  A  D9 
  kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, fikce? 
2.Teď je tu situace velice zapeklitá,
  a to je realita, a to je realita,
  víme, že zlatá rybka jakási přání skýtá,
  a to je realita, a to je realita,
  jenomže co je doma, jenom to se počítá,
  tak jedna rána nožem, a přání jsou zabitá,
  a to je realita, a to je realita.
R:3. Jenže takových rybek už měl ten chlápek v hrsti,
  a všecky slibovaly, a všecky slibovaly,
  a když se obměkčit dal a do vody je pustil,
  i s přáním uplavaly, i s přáním uplavaly,
  česká ryba je kluzká a šupinami krytá,
  ta ti něco nakecá a člověk se nachytá,
  a to je realita, a to je realita.
R:Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce,
  kam až jde realita, a kde je fik-, fik-,
  je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce,
  kam až jde realita, a kde je fik-, fik-,
   Ami7  D     Ami7  D     Ami7  D 
  fik-, fik-, fik-, fik-, fik-, fik-?