Víla

Druhá tráva

    C              F  C                       F  C 
1.Jde po skosený tráv ě a jde tak, jak se to píš e:
              Dmi                 Gmi  Dmi  A  Dmi        Gmi  Dmi 
  s větrem v zádech, s kytkou v hlavě,       d ůstojně a tiše, 
             C          F  C    G                C  G 
  a z polí slítají se ptác i a každej z nich jí věř í,
    F            Bb F        C            F  C 
  a ona se pak vrací a má v rukou jejich peř í.
2.Je to můj člověk s hlavou v kříži, umírající v horku,
  můj plakát na refýži i má socha u New Yorku,
  je to můj voják beze jména, i ten parník v ústí Něvy,
  je to jediná má žena, jenže ta, která to neví.
           Ami           Dmi  Ami                        Dmi  Ami 
*:Místo k ní však mířím někam , kde je ten, co se tak vzteká, 
          Bb           D# Bb       F            Bb F 
  že ta hrůza, kterou čekám, není ta, která mě čeká.
3.Ten můj pocit nemá hranic, ta má víra bez rezervy,
  že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,
  natož na nějakou vílu, a že už nevím, o co kráčí,
  třeba nemám sílu, a třeba mi to stačí.