Než zazvoní hrana

Druhá tráva

   Emi          C                  H7 
1.Povídá mi ta moje, prej:"Dej si bacha!"
     Emi        C           H7 
  a narovná si pásek z hadiny,
           D                           Ami  C  Fmi 
  jestli prej se někdy dotknu nákejch bab,     
   Emi             H7 
  hubu že mi rozvalí,
     Emi          C           H7 
  a za pár minut nato zvoní brácha
     Emi           C          H7 
  a za ním ňáký vzdušný holčiny
     D                                    Ami  C  Fmi 
  a říká: když s ním nevobjedu, nejsem chlap,     
         Emi                H7 
  těhle vosum Mařen z Magdaly.
       G        D            Ami       Emi 
R:Ale já přece nejsem jenom tak ňákej "dej sem",
       G        D            A  G  D      C     Emi 
  ale já přece nejsem jenom tak     ňákej ostrov.
2.Někde v patře hrajou věčný hrátky mládí,
  tančí a strop je houští kastanět,
  a přitom tiše šeptá poklopec
  tu velikou lež jako věž,
  jen se směju, ale stejně mi to vadí,
  a ptám se:"Matko, kolik je mi vlastně let?"
  Říká právem:"No, to už není moje věc,
  oblíkni se, nastydneš."
R:*: Mám rád každýho a milován jsem všema
  a s vojskem sobě rovných překročím
  všechny meze, všechny zákony a cíle,
  všechno dobrý, všechno zlý si ochočím.
*:Ať zvoní zvony na nahatý zemi,
  ať světlomety perou do očí,
  ať každej ví, že přišla moje chvíle,
  ať to každej ví a chystá obročí.
3.Slyším: někde snad se stala chyba,
  někdo zalhal, někdo zapomněl či spal,
  bylo horko, nebo možná velkej mráz,
  a někdo ukrad' peřinu,
  víš, nejsem delfín, ale ani malá ryba,
  a už dlouho nemám, proč bych sobě lhal,
  bude ráno a ty říkáš:"Dej mi čas,"
  a já nemám ani vteřinu.
              Ami      Emi 
R:R: + jenom tak ňákej ostrov ...