Spolužák

Pavel Dobeš

        G 
*:Když po dvaceti letech potkáš kamaráda,
                            Ami 
  se kterým sis na vojáky hrál,
   D7 
  na četníky, na zloděje, na semafor u koleje,
                         G 
  na kuřáky listí a tak dál,
  na doktory medicíny a na ještě větší klukoviny,
         G7           C 
  až se dětský rozum červenal,
   Ami                            D7 
  může to být radost, nebo jenom taktu zadost,
  g
  může se stát, že půjde dál.
                             D7 
1.A ty budeš stát v dlouhé chodbě
                        G 
  a pohled z něj nespustíš,
                        D7 
  dokud ti neselžou oči obě,
                                   G 
  dokud to všechno v sobě nepřekřičíš.
2.Kdybys byl poeta, napsal bys báseň,
  kdybys ho neznal, snad bys mu záviděl,
  ale ty jseš klaun a o otci blázen,
  jakého nikdo ještě neviděl.
3.Odcházíš dolů mezi náklaďáky
  a mezi lidi, co tě pozdraví,
  dají ti panáka, žádné dlouhé fraky
  panáka na kuráž a na zdraví.
4.A pak tě viděj' lidi v telefonní budce,
  změněným hlasem přes kapesník špinavý
  jak křičíš:"Chci mluvit s kamarádem,"
  a telefon se s tebou nebaví.
5.My všichni měli kdysi spolužáky,
  v myšlenkách vracíme se znovu do školy,
  pešek okolo nás chodívá taky
  a máme obyčejné idoly.
6.A tak nás viděj' lidi v telefonní budce,
  změněným hlasem přes kapesník špinavý
  jak křičíme:"Chci mluvit s kamarádem,"
  a telefon se s námi nebaví.