Souhvězdí Žab

Pavel Dobeš

              Emi                 H7 
1.Při jednom ze svých vesmírných letů,
                             Emi 
  jelikož po nocích cestuji rád,
           G                 D 
  za zády nechal jsem naši planetu
      C                  H7 
  a přistál v souhvězdí Žab.
              Emi              H7 
  Čekal jsem hojnost a úrodné roky,
                                   Emi 
  přátelský vzduch a vodu z křišťálu,
             D                G 
  malebnou krajinu s horskými oky,
          F#7                     H7 
  jejichž odlesky se tříští o skálu.
              Emi                   Ami 
R:Lítal jsem nad krajinou až do mraků,
              D7           G 
  honil se s motýli mezi květy,
               Emi                 C 
  zpíval jsem písně hvězdných tuláků,
  Ami7                 H7 
  objevoval vzdálené světy.
2.Stopadesát let jsem prožil v jejich světě
  za jediný moment svého snu,
  stopadesát roku byl jsem žábou na planetě
  s odříznutou cestou ke kosmu.
  A strašná gravitace mne ku prameni táhla,
  na němž kdo sedí, už nemůže se hnout,
  na koho kdy ta rozkošnice sáhla,
  nemůže už nikdy nebem plout.
R:Nepozná úlety až do mraků,
  večírky s motýli mezi květy,
  nerozumí písním tuláků,
  neupřímně zní jeho věty.
3.A jenom budík mi zvoněním naději dává,
  že rozum zas nalezne svůj klid,
  jsem přece člověk, copak jsem žába,
  vždyť já se přece mohu probudit
  a zpívat všem, kteří jste tu
  a kdo z vás po nocích cestuje rád,
  až poletíte vstříc novému světu,
  pozor na souhvězdí Žab.
  Lítejte nad krajinou až do mraků,
  hoňte se s motýli mezi květy,
  zpívejte písně hvězdných tuláků,
  objevujte vzdálené světy.
             E                  H7 
*:Souhvězdí Žab se pozná velmi lehce,
                            Emi 
  tamní obyvatelé jsou zelení,
          D7             G 
  zelené mozky v zelené lebce
    F#7                       H7  E 
  a od huby jim šlehají plameny.