O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice

Pavel Dobeš

Hmi  C  D7  G  Hmi  C  D7  G 
                           
   Hmi       C         D7         G 
1.Pilník je zastrčená pohraniční víska,
     Hmi      C     D7        G 
  v té vísce žije vdovec Vokatý,
     Hmi     C            D7             G 
  z Pilníka do Svidříka vlak jen jednou píská
  Hmi       C          D7       G  Hmi  C  D7  G 
  a ve Svidříku žijou ňácí Bohatí.             
2.Bohatství Bohatých je v tom, že mají Vénu,
  a vdovec Vokatý má dceru Hedviku,
  Véna v ní poznal jednoduchou ženu
  a jezdil za ní vlakem do Pilníku.
3.Každičkou sobotu, za sucha i deště,
  v zimě i v létě stála u trati,
  lámal ji řečmi o společné cestě,
  která se před nimi v dálce klikatí.
4.Co bílých lodí oceány kříží,
  co ptáků lítá na svých křídlech oblohou,
  a naše cesty do těch dálek aspoň míří,
  když už tam nahoru za nimi nemohou.
5.Když chlapec odjel, měla v hlavě balet,
  myšlenky šťastně skotačily za Vénou
  po všech těch vzdušných zámcích z levných karet,
  musela si je vázat mašlí červenou.
6.Hedvice bylo nadosmrti nanic,
  když Vénu sesbírali ráno po poli,
  nějak se zamontoval do přechodu hranic
  a v noci byla šťára v celém okolí.
7.Šetření skončilo, a jí, jako ňáký dámě,
  projevil účast starší seladon,
  přidržel dveře a nabídl jí rámě,
  úředník z okresního města Ypsilon.
8."Děkuji, nechci," řekla, "cožpak city kradu,
  cožpak jsme nebyli šťastní a bohatí,
  vevnitř v mé hlavě, tam úplně vzadu
  žádná zvláštní cesta už se neklikatí."
9."Vím, že z těch lodí, o kterých všichni sníme,
  nikdy žádná pro nás neplula přes oceán,
  byla jsem ráda za všechny šťastné chvíle,
  chcete-li, u přepážky vám je odevzdám."
10.Nechce se vždycky jen smát anebo brečet,
   nedá se vždycky všemu rozumět,
   co po vodě v moři, to je po lidských řečech,
   v srdci to hoří a už nehřeje ...