Koclířov 1, Svitavy 5

Pavel Dobeš

  G                         D 
1.U silnice čekám na svůj stop,
  Emi                  H 
  uprostřed mezi lány polí,
    C                                  G 
  a od obzoru po obzor je ticho jako hrob
   Ami                                     D 
  tam, kde stará státní kříží cestu třicetpět,
                      G 
  Koclířov jedna, Svitavy pět.
2.Pak slunce začlo bzučet, když jsem se k němu otočil,
  a rozostřovat se mi před očima,
  to žlutý práškovací čmelák vybral si mě nejspíš jako cíl,
  čekám už jenom, kdy se z jeho střílny ozve těžkej kulomet,
  Koclířov jedna, Svitavy pět.
3.Ve snu vidím husté řady aut,
  které se po dálnicích ženou,
  pak jedem spolu na velbloudech, letíme, a já jsem kosmonaut,
  dneska už se přece nebudeme vracet zpět,
  Koclířov jedna, Svitavy pět.
4.Táhneš mě jak řeka vodu z hor
  a jako řeku táhne moře,
  možná se jen mezi námi někde cestou zbláznil semafor,
  a někdo už zařídí, že auta začnou jezdit, že odbrzdí se svět,
  Koclířov jedna, Svitavy pět ...