Ať mi nikdo neříká, že ne

Pavel Dobeš

    Ami                      Dmi 
1.Člověk by se na tom světě nudil,
    E7                          Ami 
  kdyby bylo všechno, jak by chtěl,
                               Dmi 
  v půl dvanácté ráno by se vzbudil
     E7                    Ami  G 
  a pak by si hodinku poležel.  
   C                        D7 
*:Naštěstí, jak bylo zjištěno,
  G                    C  E7 
  unudit se nikdo nemůže, 
    A7                      D7 
  kráva, jen si lehne na seno,
    G                       C 
  hmyz ji začne bodat do kůže.
             E7         Ami 
R:Je to takzvaný odpočinek aktivní
          E7             A 
  ve své podobě primitivní:
                 D 
  kráva nervy ztratí,
  E7                        A 
  oháňkou se do much strefuje,
                          D 
  ty zvednou se a znovu vrátí
     E7              Ami 
  a melodie se opakuje.
2.Člověk hlavně nadává na komáry
  a trpí, když mu moli žerou šat,
  když červotoč se zavrtá do almary
  a housenky se slezou na salát.
*:Obdivujem roupy, co je táhne,
  tady ještě jasno nemáme,
  po čem jejich organismus prahne,
  zatím ještě stále bádáme.
R:Zatím ještě stále bádáme,
  zatím recept v ruce nemáme.
  Zatím se pohodlně ztratí
  tasemnice v našich útrobách,
  i mandelinka v bramborové nati,
  stejně jako myši v zásobách.
3.Jednou to tak bude zařízeno,
  že se nikdo zdarma nenají,
  parazitům bude odzvoněno,
  už dnes je nikde rádi nemají.
R:Neboť člověku berou sílu, pijí krev,
  probouzejí v něm hněv,
  probouzejí v něm návaly zlosti,
  ale až je člověk vyžene,
  pracovních sil zas bude mít dosti,
  ať mi nikdo neříká, že ne!