Ach, ta rána

Pavel Dobeš

            C               A7 
1.Ráno se probouzím na smrt unavený,
                Dmi             G  G7 
  než přijdu k vědomí, poledne je, 
             C           A7 
  jsem jako motor cestou uvařený,
            D7            G  G7 
  kroužky spečené bez oleje, 
          C                       E7 
  a všude okolo mne už tramvaje zvoní,
           A7             D7    G7 
  vůněmi dnešního dne mé město voní,
           C                          E7 
  a stovky aut a spěch v radostných tvářích,
                A7               D7        G7 
  co radostný člověk, to Čech, všem se to daří,
            C                         E7 
  to jenom já se kaboním pod obecný vkus,
             A7               D7   G      C      E7  A7  Dmi  G  G7  C  G7 
  jako když na svůj vlastní, hm, jdu jak na funus.                      
2.Ráno mě zastihlo v posteli paní Zdeny,
  co tady dělám, je trapné se ptát,
  sousedi dávno mají oči otevřeny,
  jenom já civím, no snad ji mám rád,
  je tady kalendář, a tak jím listuji,
  snad najdu jméno, kterým snad přibližně se jmenuji.
3.Nechám si přes hlavu profrčet gazík,
  ať se mi konečně rozední,
  ať vím, kde žiji a který jazyk
  je v téhle zemi úřední,
  ať pochopím století a rok, co se píše,
  už když se probudím, a ne, až jdu spát,
  vždyť noc rychle přeletí, zas budík je slyšet,
  a odkud mají lidi na mě, hm, furt ohledy brát?
4.Až budete číst tuto mou báseň
  při ranní kávě, při holení,
  při cestě v autobusu, v bufetu bez ubrusu,
  v bivaku na Elbrusu po rozednění,
  až budete číst tyto řádky
  ve frontě na celer či na mrkev,
  buďte si jisti, že nešťastný blázen,
  autor, je ještě mrtev,
  a vyřiďte paní Zdeně, že se jí klaní,
  že na ni myslí denně před spaním
  a nové plány že snuje
  a za večeři, hm, že děkuje.