Requiem

Devítka

          A                   Amaj7  D 
1.Když z nálady se někdy zapálí   sv íčka,
                   Dmi/F              A 
  víno sladce zazáří, pak chutná jak lák,
                Amaj7              D  Dmi/F 
  to se někdy stává, že nejde to spát ,
                   A    Amaj7            D       Dmi/F 
  když k ránu se stejská po těch, co už nepřijdou.
                A                 Amaj7 
R:Oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
                      D                Dmi/F 
  a struny, co jsou stejně starý jako já,
           A                       Amaj7 
  zkouším rozeznít a hrát, vždyť slyšíš,
           D           Dmi/F 
  to jsem se Zuzanou já.
2.To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo
  a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,
  to se někdy stává, že vidím tě stát
  tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.
3.Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,
  stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,
  že tvý slova stárnou rychleji než já,
  vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.
4.Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova
  o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,
  jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,
  přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,
                           A   Amaj7       D  Dmi/F 
  přesto chci slyšet, jak říkáš: buď jako já. 
R:A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
  když struny, co jsou stejně starý jako já,
  zkouším rozeznít a hrát
                     D                 E  A 
  těch pár měkkejch tónů, co od tebe znám  ...