Pro známý

Devítka

             E 
1.V zrcadle kaluží prohlížím svůj svět,
                A7 
  déšť nechám stékat tiše po vlasech,
            C             D           E 
  za límec podzim mi ukládá svý vyznání
  a jak ty stromy k ránu na duši led
             A7 
  v kabátě zvyků a čekání,
                 C 
  až něčí těžká bota prorazí tu námrazu
            D 
  šedivejch uspěchanejch let.
                                E                            G#mi
R:A my budem zas (budem zase) hrát jen tak pro všechny svý známý,
              F#mi                A                    E  H7 
  zase budem vítat slunce na stráních našich známejch hor ,
             E                           G#mi
  ze života dáme šít frak pro ztracený flámy
                 F#mi                 A 
  a bílý místa, co nám rostou na skráních,
             H7 
  překryjem kouřem z cigaret.
2.Na cívce osudu se točí film,
  kterej už každej z nás dobře zná,
  defilé vteřin, hodin a dní, co jsou dávno pryč,
  a stejně věřím, že se jedenkrát
  sejdem zas nahoře, zas na pár dní,
  a léta v tváři napsaný nám smaže noc,
  co přejde, až my budem chtít.
                      A       E 
R:R: + a budem zase hrát jen tak ...