Písnička pro mou ženu

Jiří Dědeček

      A                 E7 
1.Než ukázaly rafije konec té rudé mafie,
                                             A 
  nebyl jsem ještě zdaleka tak statečný a skvělý,
                                   E7(D) 
  žili jsme s mírným odporem hned za Ústředním výborem,
      (A)                   (E7)  A 
  má žena vždycky říkala: hle, př ímo za prdelí.
2.A já vymýšlel bonmoty na proklínání temnoty,
  bylo to méně riskantní, než zapalovat svíčku,
  a nikam jsme se nehnali, a když jsme něco sehnali,
  má žena vždycky říkala: díky, ó, bolševíčku.
3.A takhle roky letěly a pátek střídal neděli
  a já vo tom furt přemejšlel a nebyl jsem si jistej,
  a bylo u nás veselo, i když pár přátel sedělo,
  má žena vždycky říkala: ty už se taky chystej.
4.Já, starý vůl a poleno, už měl jsem dávno sbaleno
  a cítil jsem se sledován a šmírován a hlídán,
  a v noci hrůzou bez sebe jsem ze tmy slýchal StB,
  má žena vždycky říkala, že ze sna vypovídám.
5.A náhle přišli tuhlenti neohrožení studenti
  a jim po boku herci ještě méně ohrožení,
  a tak se vžili do rolí, že uchvátili okolí,
  má žena vždycky říkala, že nad seriál není.
6.A byl to sametový puč, při kterém něžně vzkypí žluč,
  zbyla jen sladká vzpomínka na uplynulé doby,
  puč naštěstí je u konce a zachoval mi pitomce,
  má žena vždycky říkala: blbec je tvoje hobby.
7.Já však jsem proti násilí a nesoudím ty Vasily,
  zpívám jim tuhle písničku - směs hořkosti a zloby,
  půl života mi zprasili v tom obětavém úsilí,
  má žena vždycky říkala: jsi hlásným troubou doby.
8.A já? Já vymýšlel bonmoty na proklínání temnoty,
  bylo to méně absurdní, než zapalovat svíčku,
  a nikam jsme se nehnali, a když jsme něco sehnali,
  má žena vždycky říkala: díky, ó, bolševíčku, díky, díky ...