Tonka

Wabi Daněk (Plížák)

       C                           F             C 
1.Tak pojďte, kluci a holky, blíž, ať je nás tu víc,
                                 D7       G 
  pojďte sem, kdo bude dál, ten neuslyší nic,
   C                               F             C 
  tu podivnou historku vo Tonce a vo jednom pánovi,
                                       G          C 
  kdo nebude poslouchat do konce, ten se nic nedoví.
            C                     F         C 
R:Proboha, Tonka, jo, to je kus zlatem kovanej,
                                    D7         G 
  vostrej jazyk a vostrej nůž má v botě schovanej,
   C                        F          C 
  jednu nohu má dubovou a druhou dřevěnou
                                G           C 
  a když se šuntá po štatlu, vrže jí v kolenou.
2.Sype si to takhle Tonka ulicí a vrazí do chlápka,
  co má tak trochu pod čepicí a plave jak kocábka,
  říká jí:"Pardon, madame, asi jsem do vás trop,
  a jestli se náhodou neznáme, tak já jsem ňákej Bob."
R:3. Chodili spolu až do rána lipovou alejí
  a potom si Bob začal stěžovat:"Mě nohy bolejí,"
  "a já je mám zase jak dřevěný," jo, Tonka vodpoví
  a rukou zaťuká lehounce na dřevo dubový.
R:4. Bob, ten byl z fleku střízlivej a kouká na nohu,
  a že to byl chlápek jízlivej, řek':"Já vám pomohu,"
  a Tonka, ta se ani nehejbá a kouká jako šus,
  a jak se Bob k tý noze vohejbá, vytáhne ten svůj brus.
R:5. Když viděl Bob ten hroznej knajf, dal ruce nad hlavu
  a stojí a je z toho celej štajf, Tonka má zábavu,
  a potom se najednou začne smát a tiše řekne jí:
  "Račte se, madame, podívat, kdepak to stojejí!"
R:6. A potom se tiše votočí a klidně vodchází
  a ruce má v kapsách a píská si a nic mu neschází,
  a Tonka, ta se za ním vožene a leží na zemi
  a vidí dvě nohy dřevěný v kanále vražený.
R:7. Tahala nohy ze všech sil z tý díry v kanále
  a přitom se celá zpotila a měla namále,
  a najednou se vám položí a už nedýchá,
  jenom ta poslední nadávka zazněla do ticha.
R:Proboha, Tonka, jo, to byl kus, a už je pod hroudou,
  a jí zpívám to svý blues a roky, ty zatím jdou,
  měla vám funus tutovej a rakev na míru,
  a Bob má z tý nohy dřevěný nohu u klavíru.