Nevadí

Wabi Daněk

   A                 E 
1.Napůl jako hrou a napolovic vážně,
            D               A 
  čerstvou maturitou zmužnělý,
                            E 
  chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlažně
          D              A  E 
  na tvý bubnování nesmělý, 
    A                E 
  hlavu plnou věd a nadějí svý mámy,
            G         D     A  E 
  zkoušky přijímací, potom pád ,
    A                     E 
  znalosti jsi měl, cos' neměl, byli známí,
         D                 A 
  takže litujeme, za rok snad,
  Hmi      F#+        Hmi7    E          A 
  a tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
2.Pomalu šel rok, a zase stejná škola,
  čekáš předvolání každej den,
  předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,
  takže za dva roky s úsměvem,
  dva roky vzal čert, a za nějakej týden
  stojíš na radnici s holkou svou,
  bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,
  kde tvý nebetyčný plány jsou,
  a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
3.Neměli jste byt a vlastně ani prachy,
  prej, že ve dvou se to táhne líp,
  jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,
  starej dvoupokoják - špatnej vtip,
  tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,
  vzteky vysušení jako troud,
  potom jeden den si žena vzala věci,
  další připomínky řešil soud,
  a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
4.Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,
  se tě nedotýkaj', byl jsi bit,
  všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,
  vzal sis dovolenou, chceš mít klid,
  osamělý dům u rychlíkové trati,
  oči za záclonou zapranou,
  vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,
  život nemá brzdu záchrannou,
  tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" ...