Mírně rozhněvaný muž lehce středního věku

Wabi Daněk

            G 
1.Na tuhle píseň jsem se chystal dlouhé roky,
  poctivě přemítal a těžce vážil slova,
               Ami 
  pak všechno vyhodil a začal zase znova,
            G 
  a jak čas ubíhal, tak přibývaly sloky
            Ami                 C                 G 
  o dobách zápasů, žen s vlasy do pasu, výher i trapasů.
2.Jenomže život, mrcha, zavile se kření,
  jedno jsi, hochu, zahnal, už tě druhé trápí,
  tak, Stando, bouchni pěstí, jak to dělaj' chlapi,
  i když si nemyslíš, že se tím něco změní,
  jen srdce okřeje, člověk se zasměje a chvilku dobře je.
3.Sedávám v hospodě a slyším samé tlachy,
  Daněk se odrodil, už nezpívá, co zpíval,
  a vlastně žádnej z nich už není to, co býval,
  desky maj' sice hezký, ale maj' z nich prachy,
  a to se nesluší, duši to naruší a city vysuší.
4.A tak jdu na ryby a na vodu se dívám,
  říkám si: proč by ses měl, hochu, pro to věšet,
  co život rozcuchal, člověk neučeše,
  po svém jsem vyrůstal a po svém taky zpívám
  o cestách do mládí, kouzelném kapradí, o tom, že nevadí.
5.Tak jsem si řekl: synku, nač to v sobě tlumíš,
  vždyť nejde o blbinku, jde o tvoji duši,
  tak zpívej, ať to slyší každý, kdo má uši,
  řvi jako o život a nejlíp, jak to umíš,
  nehledej symboly, jdi třeba o holi, a snad to přebolí,
            Ami               C                G 
  nehledej symboly, jdi třeba o holi, a už to nebolí ...