Píseň strašlivá o tom velkém dialogu, který nastal

v Čechách léta Páně 1989, ale ne s každým
G                               D                Jan Burian
1.Moje máma říkávala:"My jsme rodina,
                               G 
  my jsme rodina, my jsme rodina,
                                    D 
  príma čupr nóbl lidi, žádná spodina,
                             G 
  žádná spodina, žádná spodina."
2."Vem si, hochu, lopatičku, na písku si stav,
  na písku si stav, na písku si stav,
  a když přijdou kamarádi, jen s někým se bav,
  jen s někým se bav, jen s někým se bav."
         G                    D 
R:/: S Frantou ne a s Karlem jo,
                                   G 
  a s Honzou ne, a s Jirkou teprv ne! :/
3.Bortí se mi zámky z písku, já však mám svou čest,
  já však mám svou čest, já však mám svou čest,
  nebavím se skoro s nikým, zpívám o sto šest,
  zpívám o sto šest, zpívám o sto šest.
R:/: S Vaškem ne a s Láďou jo,
  a s Lojzou jo, a s Lubošem už ne! :/
4.Moje vlastní děti praví:"Tati, ty jsi cvok,
  tati, ty jsi cvok, tati, ty jsi cvok,
  když furt mluvíš sám, to není žádnej dialog,
  žádnej dialog, žádnej dialog!"
R:/: S Vaškem ne a s Gustou jo,
  a s Joskou ne, s Milošem tuplem jo! :/
5.Přestaňte mi, děcka, dělat z pískoviště chlív,
  z pískoviště chlív, z pískoviště chlív,
  dialog je, když teď mluvím jinak nežli dřív,
  jinak nežli dřív, jinak nežli dřív!
R:/: S Ludvíkem ne, se Sášou ne,
  s Vasilem ještě jo, s Michalem radši ne! :/
R:A s tebou jo, a s tebou ne,
  a s někým jo, a s každým hned tak ne!