Pravda o duze

Bokomara

   A            D          E 
1.To, že jste zvědaví tak tuze,
    D        A          E 
  dnes čistého vám naliji,
   F#mi        Hmi              E 
  jak vlastně lidstvo přišlo k duze,
      D          E    A 
  no, a já ke své Marii.
   A       G       D           A 
R:Já seděl u okna, ostřil dalekohled,
            G      D  E        A 
  díky ti, Marie, díky za ten pohled.
2.Marie vzala si sklenku mléka
  a na tři doušky ho vypila,
  pak na louce se z trička svlékla
  a přivábila motýla.
R:3. Motýl jí used' na rameno
  a potom slétl ještě níž,
  Bůh, když to viděl, řekl: ženo,
  ty už mě zase pokoušíš.
R:4. Pak rozplakal se marnou touhou
  a stvořil duhu ze svých slz,
  je barevná jak motýl s loukou
  a oblá jako její prs.
   A       G       D           A 
R:Já seděl u okna, ostřil dalekohled,
            G      D  E 
  díky ti, Marie, díky,
   A       G       D           A 
  já seděl u okna, ostřil dalekohled,
            G      D  E         A 
  díky ti, Marie, díky, za ten pohled.