Lustr nebo můra

Bokomara

       Ami                  G           Ami 
1.Měl sedmnáctou desítku a žízeň pořád rostla
                             G            E7 
  a podobal se těžítku, jak seděl, čuměl do skla,
    Ami                       G          E7 
  ani si nebyl ulevit, měl s sebou asi pleny,
      Ami                         G    Emi     Ami  G  Ami 
  za celej večer neřek' nic, jen šilhal do tý pěny.    
2.Seděl jsem rovnou naproti, už zůstali jsme sami,
  jen pingl se sklem rachotí, a u baru dvě dámy,
  pak najednou, když vytáhnul osmnáctýho bůra,
  řek': "Chlapče, máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra."
3.Tak nevím, je to Sokrates anebo místní kretén,
  kdyby řek' třeba "chcípl pes" nebo "je teplej květen",
  dopil poslední sklenici, pak vstal a říká, že jde,
     Ami                          G           Ami 
  a dal se stezkou k silnici, co ke hřbitovu vede,
      Ami                         G         Emi  Ami 
  a dal se stezkou k silnici, co ke hřbitovu ved e.
4.To jsem ho viděl naposled, jak zmizel u hřbitova,
  jen pár dnů se mi vrací zpět ta jeho zvláštní slova,
  pak zapomněl jsem, jak šel čas a utek' ňákej pátek,
  /: napad' sníh, přišel listopad, kdy míval táta svátek. :/
5.Tak bloumám ztichlým hřbitovem v ruce s tím keřem růží
  a najednou, no čert to vem, všude mám husí kůži,
  tam pomník stál, jen spadaná na něm ze stromů kůra,
  jméno /: a nápis: "Máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra." :/