Kořeny

Bokomara

   Ami      Emi7    Dmi      Emi7        Ami  Emi7  Dmi  Emi7 
1.Že ti to nevadí, že právě dostal jsem nápad ,          
   Ami      Emi7    Dmi      Emi7     Ami  Emi7  Dmi  Emi7 
  že ti to nevadí, že budu zpívat a hrát              
  Ami        Emi7     Dmi         Emi7        Ami  Emi7  Dmi  Emi7 
  o tom, že nechápu, co bych měl tak snadno chápat ,          
    Ami       Emi7   Dmi      Emi7        Ami  Emi7  Dmi  Emi7 
  snad ti to nevadí, že ti dnes nebudu lhát.              
   Ami    Emi7  Dmi     Emi7     Ami    Emi7  Dmi  Emi7 
R:Nejsem sám, k oho to napadlo, nejsem sám,        
   Ami    Emi7  Dmi     Emi7     Ami    Emi7  Dmi  Emi7 
  nejsem sám, t o blbý divadlo, nejsem sám.        
2.Že ti lhát nebudu - jak je to docela snadné,
  najít se uprostřed v prázdnotě čtyř bílých stěn
  a šplhat vzhůru, teď, když už jsme docela na dně,
  po laně spleteném ze lží se vydrápat ven.
3.A oni čekají, zda padne orel či panna,
  obludné zrcadlo sem dolů natočené,
  a nic víc nechtějí, než zas jen naříznout lana,
  názorně ukázat: vidíte, tak takhle ne!
R:4. Protože tuší zas, že pro ně semínko zbude,
  jak stonky břečťanu plazí se okolo nás,
  zase ten plevel se po stěnách rozrůstá všude,
  zapouští kořeny - přichází zas jejich čas.