Má pravá láska

Asonance

         Dmi                C 
1.Bosý trávou jsem šel průzračným ránem,
               F  C         Dmi  G 
  když den na loukách květy otvírá,
          F                       G        Dmi 
  a tam spatřil jsem stát svoji pravou lásku,
   C       F                G 
  jak se smutná o kmen vrby opírá.
2.Šel jsem k ní a z dálky jsem jí mával,
  šel jsem blíž, abych svou lásku přivítal,
  když však vzhlédla, já spatřil slzy v jejích tvářích,
  řekla:"Milý můj, ty jsi mě oklamal."
3."Vem si zpátky prstýnek, co dals' mi z lásky,
  tenkrát, když jsi svou věrnost přísahal,
  sliby tvé odnes' vítr na travnatých pláních,
  přešel rok, a ty sis jinou dívku vzal."
4.Jestli můžeš, tak zkus mi odpustit, má lásko,
  co budu žít, já toho budu litovat,
  člověk sám v neštěstí se jenom těžko brání,
  ty však víš, nepřestal jsem tě milovat.
5.V dlouhých nocích, kdy spánek nepřichází,
  jen obraz tvůj mi před očima vyvstává,
  v náručí chci tě mít, však najednou se ztrácíš,
  já ve snech svých tvé jméno do tmy šeptávám.